Jdi na obsah Jdi na menu
 


Komondor

Text z webu www.komondor.cz                FOTOGALERIE ZDE

Komondor je maďaské národní plemeno

Od pradávna pomáhá pastevcům hlídat stáda ovcí a hovězího dobytka. Už sám Jan Amos Komenský se zmiňuje ve svých spisech "Komondoroc oerzic a csordát" v překladu " Komondoři střeží stáda hovězího dobytka". Pastevci chovali zvířata, která nejlépe vyhovovala účelu. Bílá barva sloužila k rozeznání v noci od vlků a jiných predátorů. Psi se pohybovali na otevřených pustách, kde byli vystaveni silnému větru, dešti a slunci. Proti těmto nepříznivým povětrnostním podmínkám jsou dokonale přizpůsobení strukturou srsti. Je to dlouhá knotovitá srst nebo chcete-li splstnatělá v provázky či šňůry, nápadně připomíná ovčí rouno. V případě útoku slouží zplstnatělá srst k zachycení a zmírnění účinků zubů protivníka.

                        35447_cac5e3f3_148423671031_508_338.jpg

                                                                                    Foto Andy Seliverstoff

Vlastnosti 

Od štěněte nedůvěřivý, k cizím ostře odmítavý, dominantní vlastností komondora je mimořádná věrnost svému pánovi a místu. Na jemu svěřeném pozemku si najde vyvýšené místo, aby měl přehled a tam většinu dne odpočívá zdánlivě s nezájmem o okolí, ovšem stačí aby se jen někdo přiblížil ke hranici pozemku a komondor varuje hlasitým štěkotem

 

c7a4ab9f34ff5111a3605de666bdb54e--giant-dog-breeds-large-dog-breeds.jpg

 

Doporučení

Hodí se pouze pro toho kdo dokáže tomuto přírodnímu plemeni poskytnout dostatek prostoru k hlídání či vybytí energie vycházkami. Pro svou nedůvěřivost vyžaduje správnou socializaci a důslednou výchovu zkušených rukou.

  Pastevci potřebovali samostatného psa který si s vlky poradí ve dne i v noci. Takový pes musí být ostrý, vytrvalý a odvážný, zkrátka musí mít všechny vlastnosti, které slepou poslušnost přímo vylučují.

 

fd741956ba888784498a62ce48b0711f--hungarian-dog-komondor.jpg

 

Staletí na maďarské pusztě

Historie komondora je prastará a přehnaná se nezdá ani domněnka některých badatelů, že sahá až do dob stěhování národů. Je pravděpodobné, že v té době přitáhli z východoasijských stepí nejen kočovní pastevci náležící ke kmeni Maďarů, ale zároveň s nimi i jejich nepostradatelní psí pomocníci. I když přímých historických dokladů o vzhledu těchto psů se nedostává, nepřímé důkazy jednoznačně svědčí o tom, že ovčáčtí psi asijského původu se v době stěhování národů rozšířili postupně po celé Evropě a při zachování některých společných rysů (zavěšené ucho, delší srst, osrstěná čenichová partie) v průběhu času docházelo vlivem rozdílných klimatických, geografických i společenských podmínek k jejich rozrůzňování. S označením komondor se poprvé setkáváme až v roce 1544 a je jím označován mad'arský ovčácký pes bez bližšího určení. Také ve spisech Jana Amose Komenského nalezneme pro chovatele komondorů magickou větu "komondoroc oerzic a csordát" čili "komondoři střeží stáda hovězího dobytka". I když skutečné doklady o existenci komondora v té podobě, jak ho známe dnes, se dochovaly až z podstatně pozdější doby (první přesnější charakteristika dokonce až z roku 1841), všechno ukazuje na to, že komondoři či přesněji řečeno jejich praprapradědečkové byli v relativně čisté formě, byli míšení a překřižování jiných plemen, chováni po staletí. V době kočovných pastevců byl dobrý pes považován za nejcennější majetek. Jen on totiž dokázal zajistit bezpečnost stáda, často jediného zdroje obživy svých majitelů, jen on byl fyzicky schopen být na stráži 24 hodin denně a 365 dní v roce. Nebyl to sice tak zázračný tvor, aby vůbec nepotřeboval spát, ale ani při odpočinku jeho smysly neodpočívaly a v případě potřeby byl okamžitě schopen přejít ze zdánlivě hlubokého spánku do přímého útoku (tuto schopnost si komondor ostatně zachoval dodnes). Bdělých smyslů, ostražitosti a tvrdosti při obraně si pastevci vážili, stejně tak jako schopnosti snášet i extrémní výkyvy počasí s třicetistupňovými letními vedry a nezřídka stejnými hodnotami na opačné straně stupnice v zimě. Nevídaně hustá, plstnatá srst představovala dokonalou tepelnou izolaci, která v zimě dokázala udržet tělo v teple, zatímco v létě v relativním chladu. K tomu přispívala i světlá barva, dobře odrážející sluneční paprsky. Bi1ých psů si pastevci neobyčejně vážili (i když ještě v našem století se vyskytovali i komondoři v barvě žluté, šedé a dokonce i černé), neboť byli snadno rozpoznatelní i ve tmě a nemohlo tak dojít k jinak snadno hrozící záměně za nebezpečnou šelmu, ohrožující stádo. Nelze říci, že by mad'arští pastevci nevěnovali množení svých psů vůbec žádnou pozornost, vždyť jinak by se stěží mohlo hovořit o jednotném typu. Zajímaly je však pouze jejich pracovní schopnosti a po stránce exteriérové pouze ty vlastnosti, které mohly ovlivnit výkon, tedy velikost, mohutnost, kvalita (případně barva) srsti apod.
Teprve od počátku našeho století, kdy si psa mad'arských pastevců, kterých ostatně stále ubývalo, všimli chovatelé a milovníci psů, se začal zvyšovat zájem i o exteriérovou stránku. Roku 1924 byl založen první spolek chovatelů komondorů, postupně bylo ustaveno několik standardů. Někteří chovatelé požadovali, aby v zájmu snadnější údržby dlouhou, plstnatou a prakticky neprostupnou srst nahradila na údržbu jednodušší srst chundelatá, čímž by ovšem komondor ztratil svůj charakteristický a jedinečný vzhled.
V roce 1924 byl přijat první standard, v roce 1954 bylo plemeno uznáno FCI. Navzdory jistým změnám (dříve přípustné i jiné barvy než bílá a značné rozpětí ve velikostech) se celkový vzhled plemene v průběhu času výrazně neměnil.

chs_feher_kocos_g_5_tydnu_3.jpg

FOTOGALERIE ZDE